František začíná zrychlovat (minifejeton)

Argentinec Jorge Bergoglio – současný papež František – skromným vystupováním, prostě bílým oděvem a věcnými formulacemi budí dojem přísného introverta. Jenže opak je pravdou. Dovede překvapit nehranou srdečností nebo jiskřivým humorem. Po návratu z Dálného Východu na tiskové konferenci zažertoval: „Lux ex Occidente luxus“. Při této příležitosti ocenil moudrou kontemplaci Japonců, Jihokorejců a Filipínců, potěšila ho „schopnost pohlédnout hlouběji a dál.“ A hned dodal: „Ježíš se narodil ve východní kultuře“. Papežova slova vyjadřují jeho základní myšlenku – křesťanství jako osobního vztahu k druhým, církve jako společenského úsilí posílit slabé nebo přehlížené. Proto energicky koná – omezuje byrokracii, na místo strážců dogmat povolává osoby ochotné k misionářské činnosti, třebaže by měla probíhat na vzdálených periferiích.

Zajímalo by mě, jak v Itálii s Vatikánem i lidovým pojetím víry dnes papež vnímá výročí Frederika Felliniho. Dívá se na filmy Sladký život nebo Osm a půl? Kdysi hluboce věřící katolíky tolik nepobuřovaly erotické scény, ale spíše – třeba ve Sladkém životě – dlouhé záběry spektakulárního zázraku, kdy vystupující ženy padaly do mdlob a děti legračně předstíraly další a další vidění. Odborníci vědí o Felliniho práci s dvojím kontextem – s hmatatelnou, byť deformovanou realitou a se snovými představami, včetně možných verzí samotného filmování. Mladé diváky mohou dlouhé záběry v současnosti nudit. Náš Argentinec obojímu jistě rozumí. Anebo se mýlím?

Petr Poslední