Dominik Melichar – Skyllin komplex (ukázka)

Převalovala se ještě dlouho potom, co to na ni budík zkusil. Jako meč vnikající do eustachovy
trubice, aby vyklouzl ústy. Chtělo se jí dávit. Žaluzie odolávaly témuž, když ve vlnách postele
spatřily zablešené psí tlamy slintající jí u nohou. A do jejich zornic neproniklo nic než slovo
„zásun“. Zásun meče do uší. Zásun. Co všechno dneska musí zasunout, kartáček, kafe, chleba
s máslem, prášek… je unavená. Takových zásunů, pomyslela si. Ale žádný, o který by stála.
Mroží tělo nemotorně padající z postele na koberec v představě, že pohyb otevře oči. Nakonec
první zásun proběhne do pantoflí. Psí tlamy. Nenávidí je. Vlastně se je snaží už několik let
ztratit, ale pořád jí je strká k nohám postele, vždycky s poznámkou, kde je objevil tentokrát.
Sherlock. Jak kdy a jak na co, usměje se. Když je náhodou nemůže delší dobu najít, koupí jí
nové. Poslední dobou vlastně jenom kupuje nové. A dává je k posteli. Hned k čelu. Tam, co
odkládá telefon, který už několik let plní jen funkci budíku. To je nabíječ, napadne ji a hned
se rozpačitě rozhlédne po pokoji. Zvuky buzení mění tak často, až má občas pocit, že
tentokrát to už opravdu nemohla být ona. Každé zazvonění jí ale roztáhne zorničky jak
vzduch narozeninový balonek, který si neodpustí na žádné oslavě svého věku. I když si ho
musí nafouknout sama. No a? překvapí zdi zvukem. Je to ale pořád jen budík. Jiný zvuk.
Zvuk ohlašující konec života a začátek pachtění. Takhle tomu říká. Pachtění. Zásun a
pachtění.
Ještě pořád tam sedí. Na okraji postele po zážitku s pantoflemi. Vod země jde chlad, rozumíš,
vaječníky, buď opatrná, mám vo tebe strach. To říká, ale mezi řádky drobným písmem si
myslí: udělám gesto, třeba ji to obměkčí a já si můžu ukrást noc, říct Matymu, ať mě kreje, a
půjdu si to rozdat s Janou. Myslíš, že o vás nevim, do háje? Včera ses s tou krávou držel za
ruce před teskem, asi jste kupovali víno na moji počest, jak jsem blbá, že vám všechno sežeru.
Leda hovno sežeru, všechno vim, sakra. Sakra, sakra, sakra! Mám oči na šťopkách, městem
rázuju jak Phil Marlowe, nic mi neunikne, aha a co to tady máme za případ, aha, trepky u
postele, nový, kde jsou ty starý, a to tvý bulíkování, že je vyhazuju, že je ztrácim, kde bych je,
ty vole, v tomhle kamrlíku jedna plus věšák, kde se neutají ani zaschlý sperma na tvejch
trenkách, asi tak ztratila, mi je prostě vyhazuješ ty a kupuješ nový a já ti mám bejt vděčná, jak
pečuješ o mý vaječníky, který jsou mi platný asi stejně jako chodit s deštníkem po bytě. I když
kdyby se rozpršelo, vznik by takovej náš malej oceán a moje existence by konečně dávala
smysl. No tak do nich vlezeme, že jo. Protože je listopad a od země jde chlad a všichni
veršotepci nechť zhynou na plesnivej jazyk, jak jsem je setřela timhle nadpřirozeným rýmem.
Do kuchyně! To je jak na Bělehrad, hm. Uvaří si kafe do jednoho hrnku a čaj do druhého.
Jako každé ráno. A je mi úplně jedno, že jsem právě vyplejtvala naše kompletní hrnkový
hospodářství. A do čaje cukr, abys věděl. A ani to všechno nevypiju, protože si to dělám už
jen tak ze zvyku a ani na to nemám chuť. Ale ty z toho šílíš. Hajzle proradnej. Šourá se ve
vyšlapaných cestičkách koberce z kuchyně k posteli, od postele ke koupelně, pak zas
k posteli. Tady by se klub českejch turistů neuživil, he. Rakev matrace, podívala se na
manželskou postel. Pantofle se zařezávají do prstů. Už teď vim, že mi z nich budou nohy
smrdět tak, jako bych se tejden brodila hnojem, fakt díky, Rakvičko. Ale Rakev mlčí. Protože
už dávno ve svým korporátu očumuješ korporátní kozy a slintáš korporátní sliny na korporátní
podlahu, zatímco mně slejzaj poslední zbytky důstojnosti z plastovejch pantoflí. Rozpustí
žaluzie, jako by to byl královský parlament. Aspoň nějaká ctnost tohohle rána. Jindřich VI. by
políbil moje plesnivý nohy s takovou láskou, že by se začervenala i bronzová socha Julie ve
Veroně. A ty zarýváš nehty do zadku tý krávy, co ti vaří kafe do hrnku, kterej ani na kafe není,
do prdele!

 

Zbytek povídky (a mnoho dalších textů) naleznete v Partonymě 33-34/2020 Dětství a stáří: Od mléka k vínu, která jest volně ke čtení ZDE.