Márió Z. Nemes – Vraky (dvě básně z Partonymy)

Dvě básně ze souboru Večerní mléko otištěného v Partonymě 31-32 (zde stáhni ebook). České verze textů vychází ze slovenského překladu Petera Macsovszkého.

 

Vraky

Chodíme do lesíka chroupat vraky. Trhá nám to hrdlo, jestli se ti to nelíbí, nechoď si hrát. I ta svině si ráda hraje, mezi diodami žije už dlouho. Mohla by to být zkouška odvahy, ale odvážné nemáme rádi. Večer co večer světélkuje elektřinou. Marně ji olizuješ. Zatavíme je do pece, aby ani jejich tváře nepoznali, tak ať sem nechodí nikdo, kdo nemá rád vraky. Mimo to je hodně starostí i s domácími. Ženě prosvítili plíce, od té doby nemyje nádobí, jenom krvácí na košile. Muž zase poslouchá rádio, a přitom nesnášíme zvuky. Chtěli bychom bydlet v ústech, aby bylo pořád ticho. Pak raději zalezeme mezi stromy, protože tam se ještě vyskytují výrobní prostředky. Poničíme je, aby je ani vlastní matka nepoznala, protože takto my vyrábíme. I svině vyrábí, dává mléko močálu, při tom očichává ženě šaty. Najde se jinde šťastnější les? Z tohoto se rozrůstá mládežnický tábor, z tohoto dozrávají slizké květiny. Nedotýkej se jich, protože se smrsknou, a jestli nemáš rád ticho, nechoď si hrát.

 

***

 

Oči

 

Něco mi vešlo do oka

a od té doby tam bydlí.

Dobře se orientuje v čase i prostoru,

někdy se přece jen zeptá,

kdo je můj malý pán?

Beru ho s sebou do Pešti,

do měšťanské rodiny,

ale matka ho nemá ráda,

protože podle ní je to zvíře.

I podle mě je to zvíře,

ale zase na mě dává pozor,

třikrát si mohu něco přát,

až potom mi ublíží.